Veronika Eisensteinová

Do každého výrobku je vepsán kus ze mě. Kus země.

Každý kus je originál. Kombinací řemesla, citu pro celek, uměleckého vnímání ale i svéráznosti a nelpění na perfekcionalistické sterilnosti vznikají kusy, které stroj nevyrobí, ani běžný obchod neprodá.

Do mé práce se promítá moje vrozená zbrklost, impulsivnost, zároveň ale i jógová praxe a snaha se přiblížit kvalitám zenového mistra. Vědomosti z učňáku stejně jako vzdělání nabyté studiem filosofie. Zkušenosti z cestování po světě i tradičního chalupaření. Skoro až obsesivní nutkání vypnout se, snad ani nedýchat a jen přírodu vciťovat. Ženskost.

Cestou mezi vesnicí a lesem, alejí, po bouři. Spadlé stromy, jejichž osud je už zpečetěn. Co je čeká, shnít? Takové kusy vyhledávám. Oblíbený “pangejťák”. Švestka, hruška, třešeň, sem tam jabloň, občas ořech, někdy vrba, snad i lípa. Takové mám nejraději. Ty pak sbírám, nakládám. Vdechuji jim nový život. Dub. Strom majestátní. K němu chovám úctu největší.

Čím pracuji? Motorová pila. Úhlová bruska. A samozřejmě dláto. Smirky, metry, tužky. A na úplný konec? Vlastní směs olejů a vosků, jak se mi osvědčila nejvíc. Olej konopný, lněný, světlicový, ricinový. Pomerančový olej a terpentýn. Vosk včelí nebo karnaubský, ten dodá i zvláštní lesk.